Moje kniha 

Někdy nás život zavede do míst, kam bychom sami nikdy nevkročili. Ale právě tam najdeme kousky sebe, které jsme vůbec netušili, že máme. 

Tahle kniha vznikala roky. Ne proto, že bych si tak dlouho hrála s formou, ale protože musela dozrát. Stejně jako já.

Je o mužích, kteří zásadně ovlivnili můj život. O setkáních, která bolela, ale i proměnila. O pádech, zradách, iluzích – a o síle, kterou jsem v sobě musela najít, abych šla dál. Bez masek, bez přetvářky, bez sladkých teček na konci vět.

Není to návod. Nejsou to ani "rady do života". Je to syrový, pravdivý příběh, psaný bez filtru.
Kousek mojí cesty – možná podobný té tvojí.

Tuto knihu jsem začala psát před více než deseti lety. Byla mým deníkem.
Tehdy jsem v sobě nosila spoustu nevyřešených věcí, které mě tížily, a psaní se pro mě stalo úlevou.
Když jsem se při psaní dostala k obzvlášť bolestivým částem, často jsem to nedokázala dopsat. Věděla jsem, že bych tím znovu otevřela rány, které jsem tehdy ještě neměla sílu léčit.

A tak jsem psala, co šlo. Něco odložila. Něco načala. A pak znovu.
Dlouho to byly jen útržky. Rozepsané vzpomínky. Nedokončené věty. Až po čase jsem v sobě našla odvahu jednotlivé kapitoly uzavřít.
Nebyla to lehká práce – většinu z nich jsem proplakala. Ale zpětně vím, že to bylo léčivé.

Dnes, když si čtu, co jsem tehdy napsala, se někdy i zasměju.
Můj život byl a je pestrý – ale v této knize sdílím jen jednu část.
Tu, kde vystupují muži, kteří sehráli klíčovou roli na mé cestě.
Ten úplně první a nejdůležitější byl můj otec. Právě on zásadně ovlivnil, jak budu dál žít svůj život.

Prošla jsem obdobím prázdnoty, která mě pohltila na dlouhé roky.

Ale díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. A jsem za to vděčná. 

Jedním z mých největších přání bylo tento příběh jednou sdílet.
Ukázat, že i když člověk padne, může se zvednout. I když je tma, dá se najít světlo.

Můj příběh přirovnávám k hluboké, temné jámě, do které jsem spadla – a kterou jsem si možná i sama vykopala.
A právě tam dole přišlo to rozhodnutí: Už to stačí. Chci to jinak.
Začala jsem z ní pomalu lézt. Pomalu, bolavě. Krok za krokem.
A když jsem se vyškrábala ven, byla jsem vyčerpaná. Rozbitá. Bez cíle.

Ale měla jsem dvě možnosti: – zůstat ležet a litovat se
– nebo sebrat poslední zbytky sil… a vykročit.

Vybrala jsem si tu druhou. A byla to ta nejlepší volba.

Dnes můžu říct, že i když projdete peklem, můžete žít šťastný život.
Že všechno má svůj čas. A že změna je možná, i když se to teď nezdá.

Tuhle knihu jsem napsala pro vás.
Abych vás povzbudila, dodala odvahu a ukázala, že to jde.
Že i když jste na dně – není to konec. Je to začátek.
Začátek nové cesty.

A protože věřím, že příběhy mají největší sílu, když jsou vyprávěné srdcem, rozhodla jsem se knihu vydat i jako audioknihu.
Namluvím ji sama – s pomocí profesionálů, ale se svým hlasem a emocí.
Kdo jiný by měl vyprávět můj příběh než já sama?

Až bude audiokniha venku, určitě vám dám vědět. Už se na to moc těším.