SEN, KTERÝ ZŮSTÁVÁ POD KŮŽÍ.
Někdy se mi zdají sny, které přejdou, ani si je druhý den nevybavím. Ale pak jsou tu sny, které se mi vryjí do kůže. Ne kvůli ději – ten by se těžko popisoval, protože rozum a logika na to nestačí. Ale zůstane ve mně pocit, jakási stopa, kterou sen zanechal. A právě takový sen se mi zdál nedávno.
Byla jsem někde v dávné minulosti… možná v Egyptě, možná někde úplně jinde. Obrovská plocha vody – tmavě modrá, klidná, hluboká. Působila bezpečně, skoro až magicky. Jenže pak… se něco stalo. Do vody se dostalo něco cizího, a ta se najednou proměnila – zesvětlala do šedobílé, zhoustla, ztratila průzračnost. A ti, kdo do ní vstoupili, se buď dostali na druhý břeh, nebo se ztratili, nebo doslova rozpustili. Jako by voda zkoušela, kdo je připravený jít dál a kdo v sobě nese něco, co tam už nepatří.
Bylo to zvláštní… působilo to jako zkouška. Ne zvenčí, ale z nitra. Jako by to nebyla jen voda, ale něco hlubšího, co nás přijme, jen když jsme opravdu pravdiví. Ve druhé části snu jsem se ocitla na souši, u starých domů, kopců, nebo snad hrobek – těžko říct. Všechno bylo z hlíny, staré, zapomenuté. A přesto… když někdo tyto stavby otevřel, lidé kolem umírali. Až později někdo přišel na to, že když je vše pečlivě zavřeno, utěsněno a uložené, nic se nestane. Jenže stačilo, aby unikl jediný kousek – papírek, vzkaz, který někdo přečetl… a přišla smrt. Symbolická nebo skutečná.
Možná to byl sen o životě. Možná o mém vnitřním světě. A možná byl úplně o něčem jiném. Ale když jsem se ráno probudila, věděla jsem, že něco se uvnitř mě uzdravilo. Věděla jsem, že kus minulosti se uklidnil a odešel. A že to nejdůležitější v nás – to nejkřehčí, to, co nazývám svým vnitřním dítětem – je konečně v bezpečí. Klidné. Usměvavé. Houpající se v tichu. Někdy totiž není potřeba mluvit o všem nahlas. Někdy stačí vědět, že to, co prožíváme uvnitř, má smysl. Že nás to proměňuje. A že není kam spěchat.
Adriana
A co vy? Máte někdy sen, který se nedá zapomenout? Zanechal ve vás něco, co nedokážete pojmenovat, ale víte, že se něco stalo? Klidně mi napište do komentářů nebo zpráv, ráda si přečtu i váš příběh.